Botswana

20090920-IMG_4826

Botswana, plným názvem Botswanská republika (setswansky Lefatshe la Botswana, kalangsky Hango yeBotswana), je vnitrozemský stát na jihu Afriky sousedící s Jihoafrickou republikou na jihu, Namibií na západě, Zambií na severu a Zimbabwe na severovýchodě. V letech 1885 až 1966 byla britským protektorátem Bečuánsko, nezávislost získala 30. září 1966. Od svého vzniku si udržuje stabilní zastupitelskou demokracii, která trvá nejdéle ze všech zemí Afriky. Většinu jejího povrchu zabírá poušť Kalahari.

V Botswaně žije pouze 2,3 milionu obyvatel, což z ní dělá jednu z nejřidčeji obydlených zemí na světě. Na konci sedmdesátých let šlo o jednu z ekonomicky nejchudších zemí na světě, nicméně od té doby, i díky stabilní politické situaci, zaznamenala raketový rozvoj a nyní se jedná o třetí hospodářsky nejvyspělejší stát Afriky. Rovněž v indexu lidského rozvoje HDI patří mezi vyvinuté státy a předčí dokonce i sousední Jihoafrickou republiku.

Botswana je členem Africké unie, Jihoafrického rozvojového společenství, Commonwealthu a Organizace spojených národů. Velkým problémem je šíření HIV/AIDS, které i přes částečně úspěšnou osvětu obyvatelstva stále roste. V roce 2018 bylo touto nemocí infikováno zhruba 20% populace.

Dějiny

Archeologické vykopávky odhalily, že hominidé na území Botswany žili již před dvěma miliony let. Podle nálezů kamenných nástrojů byla celá oblast plně osídlena minimálně 400 tisíc let před n. l. Dalším důkazem osídlení oblasti jsou nástěnné malby moderního člověka staré 73 tisíc let. Původními obyvateli Botswany byli Sanové a Khoikhoiové, oba mluvící kojsanskými jazyky. Jejich hlavním zdrojem obživy se stalo pastevectví, protože na území Botswany se nachází rozsáhlé travní louky, a zároveň se zde nevyskytuje moucha tse-tse.

Zhruba okolo roku 600 n. l. se do oblasti ze severu začali stěhovat Bantuové a Kalangové. Území Botswany se následně stalo součástí Království Mapungubwe a později Velkého Zimbabwe. Od 15. století začali bantuští Bečuánci vytlačovat Sany a ti tak byli nuceni ustoupit do pouště Kalahari. Na počátku 19. století začala v jižní části země působit Londýnská misionářská společnost. Botswanu v té době prozkoumal i známý cestovatel David Livingstone.

Dějiny moderní Botswany začínají v roce 1824. Dominantním kmenem se stali Bangwaketseové z etnika Tswanů. Pod vedením Makaba II byli schopni zorganizovat vojenskou sílu a ochránit stáda dobytka před nájezdy okolních kmenů. Do roku 1843 ovšem množství nájezdů vzrostlo natolik, že se jejich říše rozpadla. Jejich místo zaujalo náčelnictví Batswana, které těžilo z obchodních vztahů s koloniemi v oblasti dnešní Jihoafrické republiky. Jednotlivé kmeny se spojily a získaly monopol na obchod se slonovinou, což jim na oplátku umožnilo získat koně, zbraně a střelivo. Okolo roku 1880 již celou oblast ovládala Batswana.

Během Dělení Afriky o oblast usilovali Německo a Velká Británie. Na Berlínské konferenci Británie oznámila, že Batswanu anektuje, aby tak ochránila železnici vedoucí z Kapského města na sever Afriky. 31. března 1885 tak vzniká Protektorát Bečuánsko. Jižní část země byla připojena ke Kapsku, další území pak bylo darováno osadníkům. Když byla v roce 1910 vytvořena Jihoafrická unie, protektorát Bečuánsko do ní nebyl zahrnut a zůstal nadále britskou kolonií. Definitivně padla možnost přičlenění k Jižní Africe v roce 1948, protože ta zavedla apartheid a v roce 1961 dokonce vystoupila z Commonwealthu.

Rozšíření britské ústřední autority a vývoj kmenové vlády vyústil ve vznik dvou rad zastupujících Afričany i Evropany. Africká rada sestávala z osmi hlav kmenů Tswanů a některých zvolených členů. Vyhlášení z roku 1934 regulovala kmenové vládnutí a pravomoci. V roce 1951 byla vytvořena evropsko-africká poradní rada, a ústava z roku 1961 zřídila poradní legislativní radu. V červnu 1964 přijalo Spojené království návrh na vznik demokratické samosprávy v Botswaně. Sídlo vlády bylo přesunuto v roce 1965 z Mahikengu v Jižní Africe do nově založeného Gaborone, které se nachází poblíž hranice Botswany s Jihoafrickou republikou. Na základě ústavy z roku 1965 se v zemi konaly první všeobecné volby a 30. září 1966 získala Botswana nezávislost. Seretse Khama, vůdce hnutí za nezávislost a legitimní nárokovatel náčelnictví kmene Ngwato, byl zvolen jako první prezident a následně byl dvakrát znovuzvolen. Od té doby se pravidelně každých pět let konají prezidentské volby, kterým dominují kandidáti Botswanské demokratické strany (BDP).

Geografie

Botswana s rozlohou 581 730 km čtverečních je 48. největší zemí na světě. Velikost je podobná Madagaskaru nebo Francii. Leží mezi 17° a 27° jižní šířky, a 20° a 30° východní délky. Území státu je převážně rovinaté s několika náhorními plošinami. Na jihozápadě se rozprostírá poušť Kalahari, která zabírá téměř 70 % území Botswany. Na severu leží velká solná pánev Makgadikgadi. Nejvyšším bodem státu je Tsodilo vysoká 1 489 m n. m.

V severozápadní části je rozlehlá delta řeky Okavango, která se po období dešťů mění v rozsáhlé mokřady. Jedná se o největší vnitrozemskou deltu na světě. Mezi významnější toky patří Limpopo, Shashe a Linyanti. Notwane poskytuje vodu hlavnímu městu přes přehradu Gaborone. Řeka Chobe leží na severu a tvoří hranici mezi Botswanou a Namibií.

Ekologie

V Botswaně se nachází rozmanité oblasti volně žijících živočichů. Kromě oblastí říčních delt a pouště jsou zde i louky a savany, kde žijí pakoně, antilopy a další savci a ptáci. Severní Botswana má jednu z mála zbývajících velkých populací ohroženého afrického psa hyenovitého. Národní park Chobe, který se nachází v Severozápadním distriktu, má největší koncentraci slonů afrických na světě. Park zabírá asi 11 tisíc kilometrů čtverečních a poskytuje domov asi 350 druhům ptáků.

Národní park Chobe a Moremi Game Reserve (v deltě Okavanga) jsou hlavní turistické cíle. Další rezervace zahrnují Central Kalahari Game Reserve, která se nachází v poušti Kalahari v distriktu Ghanzi; Makgadikgadi Pans National Park a Nxai Pan National Park se nacházejí v Centrálním distriktu v pánvi Makgadikgadi. Mashatu Game Reserve je v soukromém vlastnictví: nachází se na soutoku řek Shashe a Limpopo ve východní Botswaně. Další soukromou rezervací je Přírodní rezervace Mokolodi poblíž Gaborone. Jejich součástí jsou také specializované útulky jako Khama Rhino Sanctuary (pro nosorožce) a Makgadikgadi Sanctuary (pro plameňáky).

Problémy s životním prostředím

Botswana čelí dvěma hlavním environmentálním problémům, suchu a dezertifikaci, které jsou vzájemně propojeny. Tři čtvrtiny lidské i zvířecí populace v zemi jsou kvůli suchu závislé na podzemních vodách. Využití podzemní vody pomocí hlubokých vrtů poněkud zmírnilo účinky sucha, protože povrchová voda je v Botswaně vzácná a méně než 5% zemědělství v zemi je udržitelné pomocí dešťových srážek. Přitom ve zbývajících 95% země je chov hospodářských zvířat primárním zdrojem příjmů venkova. Přibližně 71% půdy země je využíváno ke společným pastvinám, což bylo hlavní příčinou dezertifikace a zrychlující se půdní eroze.

Vzhledem k tomu, že chov hospodářských zvířat byl pro obyvatele Botswany výnosný, pokračoval i přes dramatický nárůst počtu zvířat. Od roku 1966 do roku 1991 vzrostla populace hospodářských zvířat ze 1,7 milionu na 5,5 milionu. Podobně se lidská populace zvýšila z 574 tisíc v roce 1971 na 1,5 milionu v roce 1995, což představuje nárůst o 161% za 24 let. Více než 50% všech domácností v Botswaně vlastní dobytek, který je tak v současnosti největším a jediným zdrojem příjmu venkovského obyvatelstva. Podle environmentalistů delta řeky Okavango vysychá právě kvůli zvýšené pastvě hospodářských zvířat. Přitom je tato vnitrozemská delta zásadní pro přežití mnoha zvířat.

Botswanské Ministerstvo lesnictví a lesních zdrojů již zahájilo projekt na znovuzavedení domorodé vegetace do přírody na jihu Kgalagadi, na severu Kweneng a Boteti. Znovuzavedení původní vegetace by mělo pomoci s degradací půdy. Vláda Spojených států amerických také poskytla Botswaně půjčku 7 milionů dolarů za podmínky, že se Botswana zaměří na rozsáhlejší zachování země. Podle Rozvojového programu OSN je chudoba hlavním problémem nadměrného využívání zdrojů v Botswaně, včetně půdy.

Obyvatelstvo

Tswanové jsou majoritní etnická skupina v Botswaně, tvoří přibližně 79% populace, následovani Kalangy s 11% a Sany (Basarwy) s 3%. Dalších 7% tvoří řada dalších menších jihoafrických etnických skupin, Indů a lidí evropského původu. Mezi domorodé skupiny patří Shona, Bayei, Bambukushu, Basubia, Baherero a Bakgalagadi. Indická menšina je tvořena jak nedávnými migranty, tak potomky indických migrantů, kteří přišli z Mosambiku, Keni, Tanzanie, Mauricia a Jižní Afriky. Od roku 2000 se zvyšuje počet lidí ze Zimbabwe v souvislosti s tamní špatnou ekonomickou situací.

Méně než 10 tisíc Sanů stále žije tradičním způsobem života. Od poloviny devadesátých let se centrální vláda Botswany pokouší odsunout Sany ze svých historických zemí. James Anaya jako zvláštní zpravodaj pro situaci v oblasti lidských práv a základních svobod domorodého obyvatelstva pro Spojené národy v roce 2010 označil ztrátu půdy za hlavní přispěvatel k mnoha problémům, kterým čelí domorodí obyvatelé Botswany, přičemž jako příklad uvedl situaci Sanů v rezervaci Střední Kalahari. Mezi doporučeními Anaya uvedl, že rozvojové programy by měly podporovat, po konzultaci s domorodými komunitami, jako jsou Sanové a Bakgalagadi, činnosti v souladu s kulturou těchto komunit, jako jsou tradiční lovecké a sběratelské činnosti.

Odhaduje se, že 77% občanů země je křesťanů. Anglikáni, metodisté a Sjednocená kongregační církev Jižní Afriky tvoří většinu křesťanů. V zemi jsou také luteráni, baptisté, římští katolíci, Mormoni a Svědkové Jehovovi. Podle sčítání lidu v roce 2001 má země kolem 5 tisíc muslimů, zejména z jižní Asie, 3 tisíce Hinduistů a 700 Bahá'í. Přibližně 20% občanů je bez vyznání.